Monthly Archives: Březen 2025

Detailed close-up of a blue eye showing a reflection, emphasizing uniqueness.

Vím, kdo přijde do cesty

Není to poprvé, co bych se setkala s tím, že jsem měla předtuchu, že někoho potkám. Čas od času se mi dříve stalo, že se mi o někom zdálo, (ale nebyl to úplně konkrétně on, spíš to byla postava, co ho představovala), a on mi pak přišel do života. Bylo to ale vyjímečně, kdy se měl vrátit někdo z minulosti, nebo objevit někdo nový a s tím člověkem jsem si pak něco zásadního prožila. Ale posledních pár měsíců se to nějak rozjelo… 😀

První se mi stalo, že jsem si vzpomněla (bude to už přes půl roku), najednou z ničeho nic na jednoho mamky známého. Bylo to z čista jasna. Už v našem životě několik let nebyl a vůbec na něj poslední roky nepadla řeč ani vzpomínka. Ani jsem neviděla nic, co by mi ho vyloženě připomnělo. Prostě naskočil do hlavy jako červená na semaforu. Zmínila jsem se o něm a zavzpomínala. Mamka se divila, že jsem si na něj tak najednou vzpomněla. No, nebylo moc co o něm povídat, byla to dávná minulost a tak jsme se rychle dostaly od vzpomínky zase pryč. Byly jsme zrovna na cestě z hospůdky, kde jsme si povídaly, asi půl hodiny na mou vzpomínku začal zvonit mamce mobil. A kdo to nebyl?! Ano, byl to daný známý! Ještě měl někde mamky číslo a asi se překlikl, protože z pozdravu bylo jasné, že myslel, že volá někomu jinému…Mamka už na něj číslo neměla, kdyby věděla, že je to on, tak to ani nezvedne..ale to je vedlejší. Prostě to byl první zážitek takhle intenzivního tušení těsně před tím, než se ozvala (nebo objevila) nějaká osoba.

No, co jsem netušila, že pár měsíců na to se mi stane něco dalšího.

Ležela jsem v noci v posteli, jako každý obyčejný den. Nic speciálního. Měla jsem i dobrou náladu, když v tom mi zase vlítla do hlavy vzpomínka. Byla velmi intenzivní a bohužel nepříjemná. Byla to vzpomínka dávno zahrabaná. Ano, občas tyto vzpomínky vyvstávají, když se člověk uvolní, ale nikdy pro mě nejsou tak intenzivní, i když nejsou příjemné. Tahle byla, jako kdybych to zažila včera. Nechápala jsem, co se mi tím snaží moje nadvědomí říct. Jakože to teď po čtyřech letech začne znovu zpracovávat ? Všechny zpracované pocity ožily a jakoby byly ještě silnější než tehdy. Byla jsem úplně zmatená a rozhozená, špatně se mi tu noc usínalo. Měla jsem v té době čerstvě nový vztah, tak jsem to přikládala tomu, že se to nejspíš rozvířilo tím, že si to srdíčko prostě potřebuje ještě zpracovat, ale bylo mi to divné. Zrovna tohle byl jeden z těch nejmíň čerstvých a nejmíň nezpracovaných zážitků.

Druhý den jsem jela autobusem do školy. Na nepříjemné usínání jsem se snažila zapomenout, ale vzpomínka byla stále moc živá. Jdu si tak k pokladně, když v tom uvidím povědomou osobu. Vyloženě mi bila do očí a já na chvilku ztuhla. Po čtyřech letech jsem viděla osobu, se kterou jsem měla danou nepříjemnou vzpomínku. Udělalo se mi zle a šla jsem rychle do autobusu. Přemýšlela jsem chvilku, jestli nemám něco udělat, když už jsme na sebe narazili. Ale moje osoba si mě ani nevšimla a ještě tam byla s přáteli, tak jsem ji jen rozrušeně přešla. Tehdy jsem si to ještě nespojila a nechápala jsem, co se mi tím vesmír snaží říct. Myslela jsem, že mám něco udělat, nebo to mělo být varování ? No..dny šly dál a já už jsem pak s daným člověkem neměla žádné střety ani vzpomínky.

Začalo se to stávat častěji.

Pár týdnů poté jsem zase šla do obchodu, kde kdysi (co jsem věděla) pracovala jedna moje známá. Byla jsem tam zase s mamkou a najednou jsem si na ní vzpomněla a chtěla jsem jí říct, že už tady asi nepracuje, protože jsem ji tu pěknou dobu nepotkala. Začala jsem větu, ale v půlce mi došlo, že je mamka někde metr za mnou a tak jsem se rozmluvená otočila, abych jí to pověděla…,,Už jsem tady dlouho neviděla…“ a ona tam stála, metr za mnou, v tu chvíli! Střetly jsme se pohledy a já jsem chvíli zírala a nemohla jsem uvěřit a jen jsem šokovaně zírala.

 

Pak se mi to stalo s jednou kamarádkou, kterou jsem jeden den chtěla po dlouhé době kontaktovat a za pár hodin jsem ji taky potkala.

Teď se mi to stává dost často. Už to ani tak nemám v paměti, protože už mě to nešokuje. Je to prostě jen taková předzvěst „Pozor, tohohle člověka asi brzo potkáš“ a to je vše.  Je to takové zvláštní, ale nebráním se tomu :). Líbí se mi všechny tyhle věci, hrozně mě to fascinuje :). Tohle je i zrovna jedna z užitečných schopností…

 

 

 

Capture of underwater bubbles rising towards the surface with sunlight streaming through.

Voda smyje všechny šrámy

Celý dnešní den prší. Tak jsem si řekla, že je to den jako stvořený pro první článek :).

Deštivé dny jsou neskutečně očistné. Taková velká sprcha, která pročistí všechny kouty a energie. V poslední době čím dál víc sleduji, jak očistná může být voda, když je člověku na nic. 

Například: 

To, že se po sprše cítí člověk jako znovuzrozený není žádná novinka. Ale zjistila jsem, že na mou náladu zásadně působí fakt, jestli si dám pouze sprchu, nebo si umyju i vlasy. Jako malá jsem měla takových pár chlupů :D. Nijak mi to nevadilo, ale měla jsem sen mít je samozřejmě v budoucnu co nejdelší. Tak jsem si je vypěstovala a nedávno už dosáhly délky po pas. A nestačím se divit, jak velký vliv to má na moji citlivost. Nejenom, že se mi zlepšila intuice, ale moje nálada se taky pohybuje v extrémech podle toho, jak jsou vlasy čisté. Je to vážně jako antény. Když jsou špinavé, nebo polámané atd. špatně přijímají a vedou energii a teď se o tom přesvědčuji na vlastní kůži. Řekla bych tedy čím delší vlasy, tím větší citlivost..to se mám na co těšit! 😀 

Myju si vlasy každé čtyři dny. Měla bych už třetí, ale je s tím tolik práce, když se o ně chce člověk dobře starat, že mi to pár hodin zabere. No fuška 😀 ..pro krásu se musí trpět XD. 

Dělám si srandu, zas takový problém mi ta péče nedělá, ale ten čas se prostě vždycky bohužel nenajde. A co vám budu říkat, ten čtvrtý den už jsem fakt vyšťavená jak citron :D. Myslela jsem si, že je to tím, že si prostě člověk nepřipadá tak hezký a tak je z toho mrzutý. Ano, my marnivé ženy jejichž náladu pokazí i každá špatně učíslá kudrlinka :D. Ale ne, i když vlasy ještě nevypadají tak hrozně, už začínám cítit jak nejsou čisté a jak prostě „nevedou“.  Stejné je to když mám už dost zničené konečky. Cítím i jeden centimetr. To by člověk neřekl, jaká je to změna i jen o takový kousek a hned jsou vlasy jako znovuzrozené a já s nimi :).  

Spoustu lidí mě přemlouvalo do mikáda, ale to by nebylo pro mě. Cítím se s tím svým hárem prostě dobře :). Je to jako bych měla na zádech věčně ruku andělů. Prostě je tam cítit to napojení a ochrana a mně to neskutečně vyhovuje.

Když si potom vlasy umyju, jsem tak nabitá tím přívalem energie. Pořád bych mluvila a směju se až to bolí (ostatní) :DD. Někdy si vážně říkám, že jsem praštěná :D. Taková reakce jen díky umytým vlasům…

Nevím, jestli to někdo taky tak prožívá. Zesílená intuice a citlivost díky delším vlasům, o tom jsem četla, ale takové výkyvy nálad podle jejich mytí, na to jsem ještě nenarazila…

No každopádně, chci je mít až pod zadek, tak jsem zvědavá, jak to bude pokračovat :D.

P.S. Než jsem to dopsala vysvitlo už slunce…takže očista zřejmě hotova 😀

Přikládám ale stejně písničku, která se mi při tom dešti vybavila. Smutná, ale hezky k ní jde moudrost – pravda bolí, ale osvobozuje.